Jsem běžec

Ahoj světe,

děkuji karanténě. I když nejsem ze současného stavu a opatření nadšená, povinné nechození do práce a školy mi pomohlo v době chaosu najít vnitřní klid. Začala jsem pravidelně běhat.
Vždycky jsem měla k běhu blízko. Během doby, co jsem na vysoké jsem měla období, kdy jsem chodila více běhat, ale taky kdy jsem cvičila jen silově nebo vůbec. Co se tedy změnilo? Co teď (kromě koronaviru) bylo jinak?
Bylo to poprvé, kdy jsem začala běhat, protože jsem po tom opravdu toužila. Nechtěla jsem zhubnout. Nechtěla jsem ničemu utéct. Nechtěla jsem se stát někým. Prostě jsem dělala to, po čem jsem toužila. A běhala jsem s láskou. Láskou k sobě. K tělu, které mi to umožňuje. Času. Planetě, po které můžu šlapat.
No a teď jsem tady. Po 6 týdnech, kdy jsem uběhla (popoběhla a sem tam i ušla) 290 km, se cítím, že chci víc. Do tohoto bodu jsem běhala, jak dlouho, jak rychle a s jak velkým úsilím jsem chtěla. Jsem připravená na změnu, na opravdový trénink. Dnes začínám s tréninkovým plánem na půlmaraton. Jeeej, mám radost a cítím nadšení.
První trénink už mám za sebou. Endomondo si pro mě připravilo 14 km. Když jsem to uviděla, zasmála jsem se a pomyslela jsem si, že mě zkouší, jestli to opravdu myslím vážně. Mě jen tak neodradíš, ty jedna appko.
A tak tady sedím, dalších 14 km za mnou. Jsem spokojená sama se sebou. Tělo příjemně unavené, ale protože se o něj starám s láskou (dobře ho živím a kvalitně regenerujeme), cítím, že by večer zvládlo ještě lehký výběh. Na dvoufázové tréninky si ale bude muset ještě počkat.
Děkuji sama sobě, že pracuji na tom, abych byla sama sebou.

S láskou,

Natálka

Čočkovo řepný salát s domácím kváskovým chlebem na večeři.

Na oběd celozrnné bio špagety s mrkví vajíčkem a dalšíma dobrotama.

Takhle krásně to šlo.